#BrownfieldyMSK: Bohumín v proměnách času 

Příběh Národního domu, investice do nevyužité plochy u ulice Petra Cingra a transformace Červené kolonie poukazují na odvahu a vizionářství města, a zároveň nabízí inspirativní pohled na úspěšnou transformaci místních brownfieldů. Proces regenerace nebyl bez výzev, ale přinesl své ovoce v podobě nových kulturních a obytných prostor a posílení společenského života. Jaký byl motiv za tímto rozhodnutím a jaké to přineslo výhody pro místní komunitu? Na to jsme se zeptali místostarosty města Bohumín, Lumíra Macury.

Za posledních několik let se v Bohumíně odehrálo mnoho změn a projektů. Můžete nám přiblížit, jaké klíčové kroky jste podnikli v oblasti transformace brownfields? 

Při transformaci Bohumína v posledních 30 letech vyvstaly otázky, jak naložit s brownfields. V roce 2006 jsme uskutečnili veřejnou anketu o velkých investicích a přesvědčili obyvatele o smysluplnosti projektů. První z nich, rozsáhlá rekonstrukce zchátralého národního domu, zachoval budově původní secesní vzhled i její využití. Dnes je centrem kulturního života a sídlí v ní muzeum. Revitalizovali jsme i nevyužitou plochu po bývalé bytové kolonii v centru města. Vybudovali jsme na ní 39 stavebních parcel pro výstavbu rodinných domů a relaxační zónu. Podařilo se nám zachránit i poslední dochovanou skupinu osmi domů dělnických kolonií, kterým hrozila demolice. Po přestavbě zde vzniklo 52 nových bytů s vnitřním zateplením a terasami.  

Jaký byl hlavní motiv rozhodování regenerovat brownfield naproti např. demolici a nové výstavbě a jaké výhody to přineslo pro místní komunitu? 

Brownfieldy v Bohumíně byly umístěny na místech s bohatou historií, secesní Národní dům přímo na náměstí ve Starém Bohumíně a dělnická kolonie z nepálených cihel v centru Nového Bohumína. Jejich regeneraci nahrála naše snaha o zachování identity těchto míst. Z opuštěných a zanedbaných staveb se stalo moderní, udržitelné a esteticky příjemné prostředí, které přitom neztratilo nic ze svého odkazu minulosti. Současně se nám u Národního domu podařilo vytvořit jeden z pilířů kulturního života v Bohumíně. Sídlí v něm městské muzeum, pořádají se zde plesy, koncerty, besedy a slavnostní ceremoniály. 

Jaká byla největší výzva, se kterou jste se setkali při procesu regenerace brownfieldu, a jak jste ji překonali? 

Nejnáročnější bylo přesvědčit zastupitele i veřejnost u první plánované regenerace, kterou představovala přestavba Národního domu, že má padesátimilionová investice smysl. U dalších dvou projektů jsme se zase časově střetli s energetickou a ekonomickou krizí, a především krizí ve stavebnictví, která transformaci brownfields zkomplikovala. Bez kvalitní projektové přípravy, strategického myšlení a profesionální práce našich lidí by se proces pravděpodobně znatelně protáhl.  

Snažili jste se do procesu regenerace zapojit i komunity a jaká byla třeba reakce místních obyvatel na tuto iniciativu? 

V roce 2006 jsme uskutečnili velkou veřejnou anketu o velkých investicích a přesvědčili obyvatele o smysluplnosti těchto projektů. Vzhledem k tomu, že se nám tento systém komunikace s našimi občany osvědčil, tuto anketu jsme pravidelně opakovali a tímto způsobem veřejnost vyjádřila svůj souhlas i s našimi dalšími plány v oblasti brownfields, což nám proměnu našich vizí ve skutečnost usnadnilo. 

Národní dům před a po revitalizaci

Doplňující informace 

Národní dům 

Secesní Národní dům ve Starém Bohumíně z roku 1907 se po letech chátrání dočkal v letech 2013 a 2015 rekonstrukce. Město na ni čerpalo dlouhodobý dotovaný úvěr z EU ve výši 57,5 milionu korun. Radnice objektu navrátila původní vzhled i využití. Kulturní památku město muselo nejprve odkoupit od soukromníka, aby ji zachránilo. 

Nevyužitá plocha u ulice Petra Cingra 

Investiční akce města na proměnu nevyužité plochy u ulice Petra Cingra, kde dříve stávala bytová kolonie, si vyžádala přes 60 milionů korun. Radnice vybudovala 39 stavebních parcel pro výstavbu rodinných domů a relaxační zónu se zelení, vodní nádrží, cyklostezkou a dětskými prvky. 

Červená kolonie 

Poslední dochované skupině osmi domů místních dělnických kolonií z roku 1908 hrozila demolice. Bohumín vsadil na ambiciózní myšlenku jejich přerodu na moderní bydlení. Vzniklo zde 52 nových bytů s vnitřním zateplením a terasami, většina je jich mezonetových. Radnice je poskytla do nájmu občanům, kteří byli úspěšní ve veřejné licitaci.